Vizualizace

datum.png, 6,4kB



RYCHLÝ KONTAKT
+420 602 722 032


DEVELOPER:
Rodinné domy Újezdec s.r.o.

PRODEJCE:
APOLLO REALITY
+420 602 722 032

PRÁVNÍ ODDĚLENÍ:
Mgr. Jana Opletalová
mobil: +420 608 753 792

GENERÁLNÍ PROJEKTANT:
Ing. Miroslav Sekanina - možnost vytvoření projektu nebo jen studie
+420 572 634 146

Partneři projektu



Apollo reality

FengShui Plus

Možnost financování



ČSOB Hypoteční banka


• Výborná dopravní dostupnost
( MHD, ČD, automobilem )

• dvojí kanalizace

• příjezdová komunikace
v šířce 6m

• Šířka komunikace 5.5m

• ulice mezi domy v šířce 11.5m

• rozestup mezi RD 23.5-27.5m

• prestižní, slunná, klidná lokalita

• snadná dopravní dostupnost

• možnost jakékoliv individuální výstavby

• veškeré IS kolaudace červen 2012 s dotací až 200.000.- Kč

• jasná pevná cena bez výběrových řízeních

• stačí 50.000.- Kč k rezervaci pozemku

O Újezdci



Újezdec je místní část města Uherský Brod v okrese Uherské Hradiště. Před rokem 1976 existoval Újezdec jako samostatná obec pod jménem Újezdec u Luhačovic, toto jméno se neformálně používá dodnes.

Újezdec se rozkládá nad soutokem Olšavy se Šťávnicí, po stranách silnice vedoucí z Brna přes Uherský Brod do Luhačovic v nadmořské výšce 228 m. Jméno „Újezdec“ je odvozeno od označení území ohraničeného specifickou objížďkou tzv. újezd.

V obci je kostel sv. Jana Křtitele z roku 1851, pomník padlých z roku 1919 (umístěn v kostele), pomník padlým druhé světové války (postaven na rozhraní městských částí Újezdce a Těšova v r. 1946), pomník připomínající návštěvy T. G. Masaryka v letech 1924 a 1933 umístěný poblíž nádraží ČD a pamětní deska Jana Hanáka, který se stal první obětí bojů během osvobození obce za 2. světové války umístěna na budově nádraží Českých drah.

kostel_sv_jana_krtitele.jpg, 60kB skola.jpg, 73kB

Újezdec u Luhačovic


charakter sídla: velká vesnice
domů: 343
PSČ: 687 34
součást obce: Uherský Brod
okres: Uherské Hradiště

katastrální území: Újezdec u Luhačovic (11,21 km2)
zeměpisná šířka: 49°2'12 s. š.
zeměpisná délka:17°41'10 v. d.





Pověst o vzniku Újezdce a Těšova

Vrch Goliáška nad Polichnem se prý kdysi zvedal nad mořem hlubokých lesů, o tom se už jen vypráví, vše bývalo jiné než dnes. Lesy bývaly hustší a temnější, vody pod nimi bystřejší, louky bujnější, studánky čisté a lidé družnější. V nepřehledných lesích plných křovisek, skalisek a skrýší usadilo se devět loupežníků. Oslovovali se křestními jmény: Radek, Jánoš, Ferko, Bédo, Jura, Froliš, Matúš a Kubo. Náčelníkovo jméno nikdo z nich neznal, říkali mu vůdce nebo velitel. Večer se scházeli v jeskyni, pojedli, popili a plánovali koho přepadnou a okradou.

První byl na řadě mlynář nad kyselou vodou u Záhorovi. V lese prý střelil velkého kance, uzené maso už má zavěšeno v komoře na dozrání a šel hledat kupce na maso, hlásil jeden ze zbojníků. Velitel prohlásil, že se to výborně hodí, protože uzené dřív dozraje u nich než v panském mlýně. Půl hodiny před půlnocí a v plné zbroji, rozuměli jste? Vaky na záda a na nic nezapomenout! Další zbojník hlásí, že v Dolní Lhotě v panském chlévě stojí dvě řady krav pěkně vypasených a nikdo je v noci nehlídá. Jánoš prohlásil, že když mu Ferko pomůže, nedá to moc práce dvě nebo tři odvázat a zavést do brodu na trh prodat. Velitel souhlasil, ale připomenul, aby ukradené krávy u Janka Krátkého na Polichně pěkně upravil a majitel je tak na trhu nepoznal. Janek byl uznávaný mistr v přemalovávání ukradených krav. Na další den přišel na řadu luhačovický mlynář, kterému chtěli vyčistit komoru alespoň o deset pytlů pšeničné mouky, protože už nebylo z čeho péct. Po této rozmluvě zavelel velitel. Tak a teď naplňte pohár vínem, dejte kolovat, beran je už upečený, jezme a pijme, čeká nás moc práce. Pojedli, popili a před půlnocí už se osm těžkých postav ubíralo po temeni hory Goliášky. Zbojník Radek vedl výpravu na uzené maso do mlýna u Záhorovic.

Dveře nad komoru uzavíral trám, vytáhl klínec pod klikou a byli na komoře. Vůně čerstvé uzeniny zavoněla, od stropu visely štrutky masa i klobás. Jánoš je potmě odřezával a předával Matúšovi, který je kus po kuse spouštěl oknem do dvora kamarádům. Šest chlapů s naditými vaky čekalo na Matúše a Jánoše, když s najednou otevřely dveře do síně a v kuželu světla se objevila mužská postava s flintou v ruce. Zbojníci se jako na povel rozprášili do tmy. Na Kladných nad mlýnem potom vyhlíželi své opozdilé druhy.

Večer téhož dne se vydali Jura s Ferkem na lup krav do Dolní Lhoty. Bez překážek vyvedli tři kusy krav z panské stáje, krásně urostené dojnice a k tomu tahounky. Dvě krávy zapřáhly do „vypůjčeného“ vozu, třetí, přivázaná k rozvoře, šlapala vzadu. Vše šlo jako po másle, potmě a pohmatem rozpoznal Ferko nejlepší krávy, byl to odborník. Když se přiblížili se svým spřežením k Luhačovicím, prohlásil Ferko Jurovi, že nakoupí mouku ve mlýně, aby nejeli s prázdnou. Nakoupili, ale zapomněli zaplatit, mlynář byl nepřítelem zbojníků a tuláků. Zloději, kterým byla tma vítaným společníkem, vynesli z komory dvanáct pytlů pšeničné mouky, ale předtím ještě otrávili mlynářovi psa masem.

Uloupené krávy šly na trhu na rvačku, zbojníci převlečení za sedláky a honáky dělali Ferkovi a Jurovi při prodeji dohazovače a falešné kupce. Krávy měly řádně vybavený průvodní list od obce Zádveřic a tak byly proměněné a vybarvené, že je ani vlastní hospodář nepoznal a koupil je pro svého pána za vysokou cenu. Velice se divil, že krávy sami braly do chléva a stavěly se na své místo. Měsíc vycházející večer po brodském trhu zastihl zbojníky při pilné práci v lese pod gracou, mezi Petrůvkou a Slavičínem. Podopávali můstek nad potokem, kvůli čemuž první vůz vezoucí kloboucké soukeníky propadl se do zmoly a potlučení volali o pomoc. Osm maskovaných zbojníků vyrazilo z houští a nastala bitka. Soukeníci se statečně bránili, ale na zbojníky nestačili. Pět jich položilo život a další opustili svůj majetek a utekli. Také dva zbojníci zůstali mrtví a třetího, těžce zraněného, sebrali panduři pochodující horami ke Slavičínu. Tam jej vzali na ostrý výslech a krutě mučený zbojník vyjmenoval své druhy a také prozradil jeskyni nad Polichnem – Goliáškou, kde se skrývali. V goliášce našli panduři opuštěnou jeskyni se stopami po ohništi, ale nic víc. Jeskyni rozbořili, kameny rozházeli po lese a v těchto končinách bylo zbojnickému řemeslu navždy odzvoněno.

Ale kupci, projíždějící dolinou pod Goliáškou, vždy raději šibli do koní a ujížděli až k rovině. Kde se obě Olšavy spojují v jeden tok. Vesnice, která potom vznikla v údolí pod lesem byla nazvána Újezdcem, protože formani vozící tudy zboží ujížděli v největším spěchu. Teprve nad Újezdcem na kopečku z nich spadl strach a radovali, když před sebou viděli uherskobrodské hradby a věže. Těšili se, že ujeli lupičům a blízko města je už nemůže nic zlého potkat. Vesnice v těchto místech založená byla proto pojmenována Těšov.

Padlí zbojníci měli slavný pohřeb, ve všech obcích zvonili umíráčkem ve stejnou dobu. V Polichně, Rudicích Šumicích, Luhačovicích, na Petrůvce a ve Slavičíně, kde pod Gracou zanechali své životy pro několik hrstí zlaťáků, které nikdy nepřinášejí lidem požehnání.

Pět převlečených zbojníků kráčelo za třemi rakvemi, v patách za nimi četa pandurů. Vůdce zbojníků prý mluvil nad spuštěnými rakvemi o tom, že všechno na světě je boj a nic se bez boje neobejde. Odpusťte proto těm, kdož svůj život zasvětili boji. Nech´t jim odpustí Bůh, odpověděli lidé. Nad otevřenými hroby zazpívali převlečení zbojníci svou píseň, podle níž je panduři poznali a vrhli se na ně, aby je zajali. Ale na dobře vycvičené zbojníky nestačili. Ti se silou i chytrostí probili a hustý zástup lidu utvořil hradbu, která pandurům zabránila v jejich pronásledování. Zbojníci prchali přes hranice až za řeku Váh.

Když po létech chytili panduři v Lučanských lesích samotného vůdce, páni v Trenčíně ho odsoudili k smrti. Vůdce si vyžádal poslední slovo a soudce mu jej udělil v naději, že prozradí skryté poklady. Odsouzenec však pravil: Byli jsme příliš lační zlata a to se nám nakonec stalo osudným. Každý si má vážit svého štěstí a včas uzavřít své účty. Prožil jsem drsný, ale nádherný život. Potom vstrčil hlavu do oprátky s přesvědčením, že žil a zemřel čestně.

Pověst zaznamenal T. Lekeš st. jak ji slyšel ve škole od pana učitele Coufalíka.



Studie / technické info  |  Parcely  |  O Újezdci  |  Investor / Developer  |  Kontakt  |  Fotogalerie  |  Webkamera  |  Partneři  |  Soutěž

Všechna práva vyhrazen - 2011 - www.novyujezdec.cz - vytvořilo studio KVARK / Partneři: Překladač online